Půdov
Do nádraží vjela parní lokomotiva. Reproduktory to okomentovaly hlášením, že k 3. nástupišti přijel osobní vlak číslo 3568 ze stanice Velký trám a jízdu zde končí. “Všichni si vystupte!” ozvalo se na závěr. Nikdo ale vlak neopustil. Cestující na peróně buď okukovali párovku, nebo trpělivě čekali na svůj spoj. Nevypadalo...
A co když vítr chytí mě?
Ničeho nelituju. Ne s Jonem. On je moje vysněná letní láska. Ležím na jeho rameni a zhluboka se nadechuju, abych do plic dostala vůni moře a všeobecně jarního dne a možná taky trochu vůně jeho potu, jeho opalující se kůže, i když slunce zase tak moc nesvítí a moře není tak...
Když nemáš boty, choď bosa
Tak nějak jsem ztratila samu sebe. Moje bývalá osobnost se potuluje někde v uličce šestnáct sektoru A našeho skladu. Moje duše tam chrápe mezi kýblem a štětkou do záchoda. Copak je možné, aby emoční inteligence klesala přímo úměrně počtu zabalených krabic ve dnech strávených jako skladnice? Stávám se pomalu a...
Plechovky
Šla jsem s matkou podél sportovního hřiště. „Podívej,“ ukázala prstem, „krása, že jo?“ Krajnice cesty byla posetá plechovkami od piva a všechny byly zelené. Leželo jich tam tolik, že už nebyly pouhým odhozeným smetím, ale téměř mozaikou trávy a plechu v mnoha odstínech zelené. Matka, která by za normálních okolností...
Přírodní síly
Šplhám na stěnu. Je to ztráta času a energie, protože by bylo mnohem snazší položit tu zeď naplocho na zem a zkrátka ji přejít. Jenomže takhle to v mém světě nefunguje. Já musím šplhat svisle proti přírodním silám. ...
Vítejte v oblacích
,,Pane, nedáte si šampaňské?“,,Ne, to opravdu ne, má drahá! Snad možná perlivou vodu, co na to říkáš, hm?“ Mírně řečeno korpulentní dáma drcne do chlapíka vedle ní, až jej málem shodí ze sedadla. Takové tintítko...
Je už vyšší než já
Šlápnu silněji do pedálů, a cítím vítr na pokožce i ve vlasech. Hluk aut slábne. Jak jedu touto malou ulicí, mám pocit, že nebe mění barvu. I vzduch chutná jinak. Je to jako bych byla...
A?
„A?“ zeptala jsem se svého muže, „dokázal jsi mě časem začít milovat?“ Manžel sledoval fotbal. Zrovna padl gól. Nadšené „Joooooo!“ znějící mi v uších pro mě bylo dostatečným potvrzením, a tak jsem šla zpět do...
Proč?!!
Useknutá hlava vypadá – na chvilinku – jako by věděla, že byla useknutá. Jak smutné, že tahle žalostná myšlenka je poslední myšlenkou: „Usekli mě“. Možná, že některé useknuté hlavy přemýšlí o něčem jiném, ale „Usekli...
Cestovatel
Pod tepelnými štíty Voyageru I se nachází mikroskopický kousíček ledu. Je to jediná voda, která se nevypařila, nesublimovala ani ji nic neodfouklo za těch čtyřicet tři let, co uplynulo od té doby, co byla sonda...
Jarní kvítí
Je jaro. Vodouch z řeky pozoruje pět siluet na hrázi. Občas jedna splyne s druhou, noha se přelije v koleno, paže zmizí v zádech. Čtyři děti v zástupu následují matku. Ta má svěšená ramena a na hlavě plátěnou, po obvodu...
Smlouva mezi mužem a chlapcem
strany tohoto ujednání jmenovitě já dále jen chlapec pachatel mého znásilnění dále jen muž jednání vztahující se k tomuto ujednání jmenovitě sexuální napadení dále jen znásilnění místo vztahující se k tomuto ujednání jmenovitě francouzská krajina s...
Stezka filozofů, Kjóto
Rjóko znamená v japonštině „hodné dítě“. Ne že by v ženě sedící každé ráno naproti mně bylo něco dětského, snad s výjimkou smíchu. Její dívčí chichotání mi spíš lezlo na nervy, než že by mě...
Zvadlá květina
Do spánku upadáš Jak květina v noci Nad zahradou Měsíc nabývá moci Nechci vidět, jak uvadáš Nechci se dívat, otevřít oči Jsi můj dech, mé světlo Co mne jak lavina smetlo Kolem tebe se můj...
Prosím vás Pane
protože já vám to všechno, prosím vás tak rozesmátá, tak vymalovaná, to všechno, co zlé a dobré to všechno, co nemravné a co nevinné. protože já vám to všechno, prosím vás uklízím svůj život, zařizuji nám pokoje, abychom měli kde bydlet a u...